Konverze formátovacích objektů do ODF

Formátovací objekty vycházejí z velké části z kaskádových stylů (CSS), konkrétně od nich přebírají většinu atributů pro definování vzhledu a dalších vlastností elementů (např. barva, font, styl a velikost písma; zarovnání, okraje a pozadí elementů atd.). Tj. názvy i význam vlastností jsou stejné nebo jen mírně odlišné od CSS. Hodnoty vlastností mohou být i v FO absolutní nebo relativní (např. vzhledem k velikosti písma elementu nebo vzhledem k šířce stránky). V zápisu hodnot vlastností lze navíc použít matematické operátory a také funkce speciálně definované pro FO (např. funkce from-parent() vracející hodnotu vlastnosti spočítanou na rodičovském elementu).

Také dědění vlastností od předků daného elementu funguje v FO obdobně jako v CSS. Na rozdíl od CSS však FO neumožňují definovat pojmenovanou sadu vlastností, na kterou by se pak elementy mohly odkazovat. To znamená, že u každého elementu je vždy nutné formou atributů uvést všechny potřebné vlastnosti, není možné se odkázat na něco, jako je třída v CSS. Toto omezení nicméně zase až tolik nevadí, jelikož FO dokumenty jsou zpravidla generovány automaticky pomocí XSLT transformace a nejsou psány ručně.

Jak již bylo uvedeno výše, rozvržení (anglicky layout) stránek se definuje v elementu <fo:layout-master-set>. Ten obsahuje elementy <fo:simple-page-master> pro definici vzhledu jedné stránky, případně <fo:page-sequence-master> pro definici vzhledu sekvence stránek.^[2] Element <fo:page-sequence> pak atributem master-reference odkazuje na jeden z těchto <fo:*-master> elementů, který se má použít pro formátování dané sekvence stránek.

Vzhled dané stránky je tedy definován v elementu <fo:simple-page-master>. Jeho atributy určují šířku a výšku stránky a velikost okrajů. Element <fo:simple-page-master> musí povinně obsahovat element <fo:region-body>, který specifikuje vlastnosti (typicky mezery a ohraničení) části stránky, kam bude umístěn text dokumentu generovaný příslušným <fo:flow> elementem. Naopak nepovinně může obsahovat elementy <fo:region-before>, <fo:region-after>, <fo:region-start> a <fo:region-end>, které obdobně jako <fo:region-body> určují vlastnosti dalších oblastí stránky – „záhlaví“, „zápatí“, „levého okraje“ a „pravého okraje“. Výše uvedené ilustruje následující obrázek.

Obrázek 2.1. Rozvržení stránky v XSL FO (obsah <fo:simple-page-master> elementu)

Následující příklad ukazuje, jak vytvořit dokument, který bude umístěn na stránku o velikosti 15 x 10 cm s okraji 1 cm, s textem vzdáleného 10 bodů od 1 bod širokého černého ohraničení a s textem „Titulek“ v 1 cm vysokém záhlaví:

<fo:root xmlns:fo="http://www.w3.org/1999/XSL/Format">
  <fo:layout-master-set>
    <fo:simple-page-master master-name="my-page" page-width="15cm" page-height="10cm" margin="1cm">
      <fo:region-body border="1pt solid black" padding="10pt" />
      <fo:region-before display-align="before" extent="1cm" />
    </fo:simple-page-master>
  </fo:layout-master-set>

  <fo:page-sequence master-reference="my-page">
    <fo:static-content flow-name="xsl-region-before">
      <fo:block>Titulek</fo:block>
    </fo:static-content>

    <fo:flow flow-name="xsl-region-body">
      <fo:block>První odstavec dokumentu.</fo:block>
      <fo:block>Druhý odstavec dokumentu.</fo:block>
    </fo:flow>
  </fo:page-sequence>
</fo:root>

Poslední příklad této kapitoly ukazuje, jak definovat různý vzhled pro první stránku a pro liché a sudé stránky dokumentu. Novými elementy jsou zde <fo:repeatable-page-master-alternatives> a v něm obsažené <fo:conditional-page-master-reference>. Pro layout stránky se použije první element <fo:conditional-page-master-reference>, kterému daná stránka svými vlastnostmi (tj. zda je lichá apod.) odpovídá.

<fo:root xmlns:fo="http://www.w3.org/1999/XSL/Format">
  <fo:layout-master-set>
    <fo:layout-master-set>
    <fo:simple-page-master master-name="first-page">
      <fo:region-body margin="1in" border="5pt solid blue" padding="5pt"/>
    </fo:simple-page-master>
    <fo:simple-page-master master-name="odd-page">
      <fo:region-body margin="1in" border-right="2pt solid black" padding-right="5pt" />
    </fo:simple-page-master>
    <fo:simple-page-master master-name="even-page">
      <fo:region-body margin="1in" border-left="2pt solid black" padding-left="5pt"/>
    </fo:simple-page-master>
    <fo:page-sequence-master master-name="my-sequence">
      <fo:repeatable-page-master-alternatives>
        <fo:conditional-page-master-reference page-position="first"
                                              master-reference="first-page"/>
        <fo:conditional-page-master-reference odd-or-even="odd"
                                              master-reference="odd-page"/>
        <fo:conditional-page-master-reference odd-or-even="even"
                                              master-reference="even-page"/>
      </fo:repeatable-page-master-alternatives>
    </fo:page-sequence-master>
  </fo:layout-master-set>
  <fo:page-sequence master-reference="my-sequence">
  
  ...
  
</fo:root>

Pro odstavce, nadpisy a další elementy, pro které je vyžadováno oddělení „řádkovým zlomem“ od ostatních elementů, se používá element <fo:block>. Ten může obsahovat již přímo nějaký text a inline elementy. Element <fo:block> však může obsahovat též další blokové elementy, a sloužit tak jako „obalovací kontejner“ těchto elementů. Podobný účel plní s jistými rozdíly element <fo:block-container>. Tento element může kromě jiného obsahovat atribut writing-mode, kterým lze změnit orientaci textu vnořených blokových elementů.

Pro zápis seznamů slouží element <fo:list-block>, který obsahuje pro každou položku seznamu vnořený element <fo:list-item>. Element <fo:list-item> pak obsahuje element <fo:list-item-label> pro zápis návěští (např. číslo pro číslovaný seznam, nebo obrázek představující odrážku nečíslovaného seznamu) následovaný elementem <fo:list-item-body> pro zápis obsahu dané položky seznamu. Jak <fo:list-item-label>, tak <fo:list-item-body> obsahují jeden nebo více blokových elementů.

Při zápisu seznamu zpravidla chceme, aby mezi začátkem návěští a začátkem obsahu položky byla určitá vzdálenost a aby mezi koncem návěští a začátkem obsahu položky byla určitá minimální vzdálenost. Právě pro tento účel se používají atributy provisional-distance-between-starts a provisional-label-separation umístěné na elementu <fo:list-block>, spolu s atributy end-indent na <fo:list-item-label> a start-indent na <fo:list-item-body>, pro jejichž hodnoty lze použít speciální FO funkce label-end() a body-start(). Tento na první pohled možná složitý koncept ilustruje následující obrázek převzatý z XSL specifikace a také jednoduchý příklad číslovaného seznamu.

Obrázek 2.2. Definice mezer mezi návěštím a obsahem položky FO seznamu (převzato z XSL specifikace)

<fo:list-block provisional-distance-between-starts="24pt" provisional-label-separation="8pt">
  <fo:list-item>
    <fo:list-item-label end-indent="label-end()">
      <fo:block>1.</fo:block>
    </fo:list-item-label>
    <fo:list-item-body start-indent="body-start()">
      <fo:block>Text první položky</fo:block>
    </fo:list-item-body>
  </fo:list-item>
  <fo:list-item>
    <fo:list-item-label end-indent="label-end()">
      <fo:block>2.</fo:block>
    </fo:list-item-label>
    <fo:list-item-body start-indent="body-start()">
      <fo:block>Text druhé položky</fo:block>
    </fo:list-item-body>
  </fo:list-item>
</fo:list-block>

Pro definici obsahu, který má být formátován jako tabulka, se používá element <fo:table>, jehož model obsahu je (fo:table-column*, fo:table-header?, fo:table-footer?, fo:table-body+). Nepovinné elementy <fo:table-column> slouží k definici společných vlastností buněk v daném sloupci (zejména atribut column-width pro určení šířky buněk).

Řádky uvedené v elementu <fo:table-header> jsou považovány za záhlaví tabulky a na výstupu by měly být opakovány na začátku každé části tabulky, která začíná na nové stránce nebo v novém sloupci. Ovšem jen za podmínky, že atribut table-omit-header-at-break elementu <fo:table> není nastaven na hodnotu true. To samé platí analogicky pro zápatí tabulky definované elementem <fo:table-footer> a atribut table-omit-footer-at-break. Konečně element <fo:table-body> pak obsahuje řádky tabulky, které jsou považovány za „tělo“ tabulky.

Každý řádek tabulky je reprezentován elementem <fo:table-row> a obsahuje jednu nebo více buněk, ty se zapisují elementem <fo:table-cell>. Alternativně nemusí být buňky vnořené v elementech <fo:table-row>. V tom případě se pro indikaci začátku nového řádku, resp. konce stávajícího řádku použije atribut starts-row, resp. ends-row na dané buňce.

Podobně jako v HTML lze pro určitou buňku nastavit, že pro její obsah se má vyhradit více sloupců či řádků tabulky. V XSL FO jsou k tomuto účelu určeny atributy number-columns-spanned a number-rows-spanned.

<fo:table width="300pt" border="2pt solid black" border-collapse="collapse">
  <fo:table-column column-width="30%" />
  <fo:table-column column-width="70%" />
  <fo:table-body>
    <fo:table-row>
      <fo:table-cell border="1pt solid black">
        <fo:block text-align="center">30%</fo:block>
      </fo:table-cell>
      <fo:table-cell border="1pt solid black">
        <fo:block text-align="center">70%</fo:block>
      </fo:table-cell>
    </fo:table-row>
    <fo:table-row>
      <fo:table-cell border="1pt solid black" number-columns-spanned="2">
        <fo:block text-align="center">100%</fo:block>
      </fo:table-cell>
    </fo:table-row>
  </fo:table-body>
</fo:table>

V XSL FO lze navíc použít ještě element <fo:table-and-caption>, který slouží jako kontejner pro nadpis tabulky (<fo:table-caption>) a samotnou tabulku (<fo:table>).

Inline elementy jsou opakem blokových elementů, nejsou tedy od sousedních elementů odděleny „řádkovým zlomem“, nýbrž jsou součástí řádku daného bloku. Patří sem elementy <fo:inline>, <fo:inline-container>, <fo:leader>, <fo:character> a <fo:bidi-override>, ale i elementy uvedené v kapitole 2.5.6 – „Obrázkové elementy“ a 2.5.8 – „Dynamické elementy“.

Element <fo:inline> je obdobou <span> elementu z HTML a umožňuje nastavit formátovací vlastnosti pro vnořený text a elementy. Element <fo:inline-container> má pak pro inline elementy obdobnou úlohu jako <fo:block-container> pro blokové elementy.

Element <fo:leader> se typicky používá k vygenerování „spojovací (vodící) čáry“ mezi dvěma elementy, např. k často používanému oddělení nadpisu a čísla kapitoly v položce obsahu dokumentu pomocí sekvence teček. Element <fo:character> slouží pro zápis znaku, který je namapován na „kresbu znaku“ (anglicky „glyph“). Posledně jmenovaný element <fo:bidi-override> se používá pro změnu směru vypsání vnořeného textu.

Pro vložení obrázku slouží prázdný element <fo:external-graphic> odkazující atributem src na soubor obsahující daný obrázek. Alternativou je element <fo:instream-foreign-object>, jehož jediný dětský element, který musí mít jiný jmenný prostor než „XSL“, reprezentuje obsah daného obrázku, resp. jiného typu objektu. Takto lze například vložit přímo do dokumentu obrázek ve formátu SVG. Pokud je potřeba, aby byl obrázek zobrazen jako samostatný odstavec, pak stačí obrázek vnořit do elementu <fo:block>.

Kromě běžných atributů jsou u obrázkových elementů používány zejména tyto atributy:

Tzv. „out-of-line“ elementy zde rozumíme elementy, které nejsou součástí běžného toku textu. Jedná se o poznámky pod čarou a o „plovoucí“ objekty.

Element <fo:footnote> reprezentuje poznámku pod čarou a jeho model obsahu je (fo:inline, fo:footnote-body). Obsah <fo:inline> elementu (popis viz výše) je vložen přímo do textu na místo výskytu elementu <fo:footnote>, zatímco obsah <fo:footnote-body> je vložen do speciální oblasti stránky určené pro poznámky pod čarou. Právě tuto čáru, obecně jakýkoli oddělovač poznámek od zbytku textu, lze definovat elementem <fo:static-content> (popis viz výše) s hodnotou atributu flow-name rovnou xsl-footnote-separator.

Pro „plovoucí“ objekty, tj. objekty, které ostatní objekty „obtékají“, se používá element <fo:float>, který slouží jako obálka pro vnořené blokové elementy. Typickým příkladem použití je obrázek, který je textem odstavce obtékán zleva či zprava. Pozici plovoucího objektu vzhledem k ostatním objektům přitom určuje atribut float, který lze na rozdíl od CSS ve formátovacích objektech použít právě jen u elementu <fo:float>. Dalším relevantním atributem je atribut clear, kterým lze od elementu, na kterém je použit, vynutit konec obtékání předcházejících plovoucích objektů.

Speciální hodnotou float atributu použitelnou v FO dokumentech je before, která znamená, že daný plovoucí objekt bude umístěn v části stránky mezi záhlavím a samotným textem stránky. Obdobně jako u poznámek pod čarou, i pro tyto „plovoucí“ objekty lze přitom definovat oddělovač, v tomto případě elementem <fo:static-content> s hodnotou atributu flow-name rovnou xsl-before-float-separator.

Do této skupiny elementů lze zařadit elementy <fo:basic-link>, <fo:page-number> a <fo:page-number-citation>.

Element <fo:basic-link>, jak už název napovídá, reprezentuje odkaz, který v interaktivním prohlížeči dokumentu umožní rychlý přechod na odkazovaný objekt. Odkazovaným objektem může být buď nějaký externí zdroj (použit atribut external-destination obsahující URI zdroje), nebo element v rámci stejného FO dokumentu (použit atribut internal-destination obsahující hodnotu atributu id odkazovaného elementu).

Prázdný element <fo:page-number> slouží k vložení aktuálního čísla stránky, na níž je element použit. Prázdný element <fo:page-number-citation> má podobný účel. Liší se pouze v tom, že číslo stránky se vztahuje k elementu, jehož atribut id se shoduje s atributem ref-id elementu <fo:page-number-citation>.

Speciální skupinou dynamických elementů jsou elementy určené pro změnu vlastností části výsledného dokumentu v závislosti na aktuálním stavu prohlížeče, daném interakcí s uživatelem. Těmito elementy lze vytvořit například klikatelný „rozbalovací strom“ nebo objekt, který po najetí kurzorem myši změní svůj vzhled. Konkrétně se jedná o elementy <fo:multi-toggle>, <fo:multi-switch> a <fo:multi-properties>.

Element <fo:wrapper> slouží čistě jako „nosič“ vlastností, které zdědí jeho potomci. Tento element se může v FO dokumentu vyskytovat téměř na libovolném místě.

Elementy <fo:marker> a <fo:retrieve-marker> se zpravidla používají pro „živý“ (anglicky „running“) text v záhlaví nebo zápatí stránky obsahující například nadpis aktuální kapitoly nebo první a poslední slovo na stránce (např. v případě dokumentu obsahujícího slovník). Element <fo:marker> slouží k označení elementů, které se stanou „kandidáty“ na zobrazení na místě výskytu souvisejícího <fo:retrieve-marker> elementu. Který z <fo:marker> elementů bude nakonec vybrán pro zobrazení ve výsledném dokumentu, závisí na jeho pozici ve výsledném dokumentu a na hodnotách atributů marker-class-name (na elementu <fo:marker>), retrieve-class-name, retrieve-position a retrieve-boundary (na elementu <fo:retrieve-marker>).

Posledním elementem, který zde zmíníme, je prázdný element <fo:initial-property-set>. Jeho atributy se použijí pro formátování prvního řádku bloku generovaného elementem <fo:block>, ve kterém je <fo:initial-property-set> obsažen.

Výše uvedený příklad ukazující ODF dokument jako jeden XML soubor je jednou ze dvou možností, jak může být ODF dokument uložen.

Tou druhou a více používanou variantou je uložení ODF dokumentu jako více souborů zabalených do ZIP archivu. Dokument tak má díky kompresi menší velikost. Každý ze souborů přitom obsahuje určitou část dokumentu:

Variantu ODF dokumentu jako jeden XML soubor používá aplikace OpenOffice Writer pouze při importu a exportu dokumentů prostřednictvím tzv. XML filtrů (viz dále). Pro ukládání a otevírání ODF dokumentů používá standardně jen variantu ZIP archivu. Z důvodu jednoduchosti nicméně budeme i nadále pro příklady používat první variantu.

Formát ODF odděluje samotný obsah dokumentu od formátovacích (stylových) informací. To znamená, že jediné informace o formátování, které nalezneme v potomcích elementu <office:body>, jsou jména stylů přiřazených jednotlivým elementům atributem style-name (majícím různý jmenný prostor pro různé typy elementů). Samotné styly, obsahující formátovací a další vlastnosti elementů, jsou definovány zvlášť jako potomci elementů <office:styles> (pro „klasické“ styly, které vidí a může použít uživatel textového editoru) a <office:automatic-styles> (pro všechny ostatní, „automaticky generované“, styly).

Určitý styl je nejčastěji reprezentován elementem <style:style>. Jeho jméno, na které se lze z jiných elementů odkazovat, je uvedeno v atributu style:name a samotné formátovací vlastnosti jsou uvedeny jako atributy vnořených elementů. Toto umožňuje logické členění vlastností podle jejich typu. Například pro „textové“ vlastnosti se použije element <style:text-properties>, pro „odstavcové“ vlastnosti element <style:paragraph-properties> a pro vlastnosti tabulky element <style:table-properties>. Kde je to možné, tam formát ODF přebírá názvy a význam jednotlivých atributů z existujících standardů, zejména pak z XSL, CSS a SVG.

Každý element <style:style> navíc obsahuje atribut style:family, který určuje typ elementu, pro který lze daný styl použít a současně určuje, které ze <style:*-properties> elementů lze vnořit do tohoto elementu.

Následující příklad ukazuje dokument, který bude umístěn na stránku o velikosti 15 x 10 cm s okraji 1 cm, s textem vzdáleného 10 bodů od 1 bod širokého černého ohraničení a s textem „Titulek“ v 1 cm vysokém záhlaví. Formát stránky je definován elementem <style:page-layout>, na který se odkazuje element <style:master-page>, který definuje „pouze“ obsah záhlaví a zápatí stránky. Styl elementu, od kterého se má daný formát stránky (včetně záhlaví a zápatí) použít, pak atributem style:master-page-name odkazuje na daný <style:master-page> element.

Obsah záhlaví stránek je obsažen v elementu <style:header>, obsah zápatí stránek pak v elementu <style:footer>. Pokud bychom chtěli použít jiný obsah záhlaví pro liché stránky, pak bychom tento obsah umístili do elementu <style:header-left> (analogicky pro zápatí).

<?xml version="1.0"?>
<office:document xmlns:office="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:office:1.0" xmlns:style="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:style:1.0" xmlns:text="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:text:1.0" xmlns:fo="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:xsl-fo-compatible:1.0" mimetype="application/vnd.oasis.opendocument.text">
<office:automatic-styles>
    <style:page-layout style:name="PL1">
        <style:page-layout-properties fo:page-width="15cm" fo:page-height="10cm" fo:margin-left="1cm" fo:margin-right="1cm" fo:margin-top="1cm" fo:margin-bottom="1cm" fo:border="1pt solid #000000" fo:padding="10pt"/>
        <style:header-style>
            <style:header-footer-properties fo:min-height="1cm"/>
        </style:header-style>
        <style:footer-style>
            <style:header-footer-properties/>
        </style:footer-style>
    </style:page-layout>
    <style:style style:family="paragraph" style:name="P1" style:master-page-name="MP1">
        <style:paragraph-properties/>
        <style:text-properties/>
    </style:style>
</office:automatic-styles>

<office:master-styles>
    <style:master-page style:name="MP1" style:page-layout-name="PL1">
        <style:header>
            <text:p>Titulek</text:p>
        </style:header>
        <style:footer/>
    </style:master-page>
</office:master-styles>

<office:body>
    <office:text>
        <text:p text:style-name="P1">První odstavec dokumentu.</text:p>
        <text:p>Druhý odstavec dokumentu.</text:p>
    </office:text>
</office:body>
</office:document>

Každý odstavec dokumentu je reprezentován elementem <text:p>. Odstavec je již dále „nedělitelný“, tj. nesmí obsahovat žádné blokové elementy jako např. tabulky nebo seznamy.

Pro odstavec, který má navíc význam nadpisu, se používá element <text:h>.

Seznamy se v ODF zapisují s jistými omezeními podobně jako v XSL FO. Celý seznam je reprezentován elementem <text:list> a položka seznamu elementem <text:list-item>. V elementu <text:list-item> je již vnořen samotný obsah dané položky reprezentovaný odstavcovými elementy nebo vnořenými seznamy. V obsahu položky nelze použít tabulku.

Návěští všech položek daného seznamu je definováno v přiřazeném stylu (atributem text:style-name elementu <text:list>), pro jehož zápis se používá element <text:list-style>. V něm je pak typicky pro každou úroveň seznamu vnořený element <text:list-level-style-number> a v něm pak ještě element <style:list-level-properties>. Prvně zmiňovaný element definuje, co se objeví v návěští položky (tj. nějaký symbol pro odrážku nebo automaticky generované číslo). Druhý element pak kromě jiného určuje minimální šířku návěští (atributem text:min-label-width analogickým atributu provisional-distance-between-starts v XSL FO) a minimální vzdálenost návěští od obsahu položky (atributem text:min-label-distance analogickým atributu provisional-label-separation v XSL FO).

<?xml version="1.0"?>
<office:document xmlns:office="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:office:1.0"
        xmlns:text="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:text:1.0"
        xmlns:style="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:style:1.0"
        mimetype="application/vnd.oasis.opendocument.text"
>
<office:automatic-styles>
    <text:list-style style:name="L1">
        <text:list-level-style-number text:level="1" style:num-format="1" style:num-suffix=".">
            <style:list-level-properties text:min-label-width="24pt" text:min-label-distance="8pt"/>
        </text:list-level-style-number>
    </text:list-style>
</office:automatic-styles>
<office:body>
    <office:text>      
        <text:list text:style-name="L1">
            <text:list-item>
                <text:p>Text první položky</text:p>
            </text:list-item>
            <text:list-item>
                <text:p>Text druhé položky</text:p>
            </text:list-item>
        </text:list>        
    </office:text>
</office:body>
</office:document>

Také tabulky se v ODF zapisují s jistými rozdíly obdobně jako v XSL FO. Tabulka je reprezentována elementem <table:table>. V něm musí být pro každý sloupec tabulky přítomen element <table:table-column> definující společné vlastnosti buněk v daném sloupci. Řádky tvořící záhlaví tabulky jsou umístěny v elementu <table:table-header-rows> a všechny ostatní řádky v elementu <table:table-rows>.

Každý řádek tabulky je reprezentován elementem <table:table-row>, který ve vnořených elementech <table:table-cell> obsahuje jednotlivé buňky tabulky. Každá buňka smí obsahovat blokové elementy včetně vnořených tabulek.

Stejně jako v XSL FO, i v ODF lze pro buňky, které zabírají více sloupců nebo řádků, použít atributy number-columns-spanned a number-rows-spanned. Specifikace ODF však navíc vyžaduje, aby na každém místě, kde by byla „překrytá“ (anglicky „covered“) buňka, byl vložen element <table:covered-table-cell>. (Editor OpenOffice Writer nicméně dokáže otevřít i dokument, který toto pravidlo porušuje.)

<?xml version="1.0"?>
<office:document xmlns:office="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:office:1.0"
        xmlns:text="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:text:1.0"
        xmlns:table="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:table:1.0"
        xmlns:style="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:style:1.0"
        xmlns:fo="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:xsl-fo-compatible:1.0"
        mimetype="application/vnd.oasis.opendocument.text"
>
<office:automatic-styles>
    <style:style style:family="paragraph" style:name="P_1">
        <style:paragraph-properties fo:text-align="center"/>
    </style:style>
    <style:style style:family="table" style:name="TB_1">
        <style:table-properties table:align="left" style:width="300pt" table:border-model="collapsing"/>
    </style:style>
    <style:style style:family="table-column" style:name="TC_1">
        <style:table-column-properties style:rel-column-width="30*"/>
    </style:style>
    <style:style style:family="table-column" style:name="TC_2">
        <style:table-column-properties style:rel-column-width="70*"/>
    </style:style>
    <style:style style:family="table-cell" style:name="TD_1">
        <style:table-cell-properties fo:border="1pt solid #000000"/>
    </style:style>
    <style:style style:family="table-row" style:name="TR_1">
        <style:table-row-properties/>
    </style:style>
</office:automatic-styles>

<office:body>
    <office:text>
        <table:table table:style-name="TB_1">
            <table:table-column table:style-name="TC_1"/>
            <table:table-column table:style-name="TC_2"/>
            <table:table-rows>
                <table:table-row table:style-name="TR_1">
                    <table:table-cell table:style-name="TD_1">
                        <text:p text:style-name="P_1">30%</text:p>
                    </table:table-cell>
                    <table:table-cell table:style-name="TD_1">
                        <text:p text:style-name="P_1">70%</text:p>
                    </table:table-cell>
                </table:table-row>
                <table:table-row table:style-name="TR_1">
                    <table:table-cell table:style-name="TD_1" table:number-columns-spanned="2">
                        <text:p text:style-name="P_1">100%</text:p>
                    </table:table-cell>
                    <table:covered-table-cell/>
                </table:table-row>
            </table:table-rows>
        </table:table>
    </office:text>
</office:body>
</office:document>

Inline (řádkové) elementy jsou opakem blokových elementů, nejsou tedy odděleny od sousedních elementů „řádkovým zlomem“, nýbrž jsou součástí řádku daného bloku. Patří sem element <text:span> a také elementy uvedené v kapitolách 3.4.6 – „Obrázkové elementy“ a 3.4.8 – „Dynamické elementy“.

Element <text:span> je obdobou <span> elementu z HTML a umožňuje nastavit formátovací vlastnosti pro vnořený text a elementy (samozřejmě opět prostřednictvím přiřazeného stylu).

Pro zápis obrázku lze v ODF použít element <draw:image> vnořený v elementu <draw:frame>.

Element <draw:frame> se používá jako kontejner nejen pro obrázky, ale i další objekty jako plovoucí textové rámce nebo objekty vložené do dokumentu z jiných aplikací. Rozměry a další vlastnosti obsaženého objektu jsou definovány pomocí atributů tohoto elementu (např. svg:width a svg:height pro rozměry objektu) a jeho stylem.

Element <draw:frame> se může objevit všude tam, kde odstavcové a další blokové elementy, ale i uvnitř odstavce. Záleží na tom, jak chceme daný objekt „ukotvit“ – zda ke stránce, k odstavci, nebo jako znak odstavce. Způsob ukotvení objektu explicitně určuje atribut text:anchor-type uvedený na odpovídajícím stylovém elementu.

Element <draw:image> pak slouží čistě pro specifikaci dat obrázku, a to buď uvedením atributu xlink:href obsahujícím URL obrázku (Element je potom prázdný.), nebo vnořeným elementem <office:binary-data>, který obsahuje data obrázku v kódování BASE64 (běžně používané kódování pro binární objekty v XML souborech).

Tzv. „out-of-line“ elementy zde rozumíme elementy, které nejsou součástí běžného toku textu. Jedná se o poznámky pod čarou a o „plovoucí“ objekty.

Element <text:note> reprezentuje poznámku pod čarou, případně poznámku na konci dokumentu, a má podobný obsah jako element <fo:footnote> v XSL FO. První vnořený element je <text:note-citation> a jeho obsah je vložen přímo do textu na místo výskytu elementu <text:note>. Druhý vnořený element je <text:note-body>, jehož obsah je vložen buď do speciální oblasti stránky určené pro poznámky pod čarou, nebo na konec dokumentu. To záleží na hodnotě atributu text:note-class, která může být buď footnote, nebo endnote.

Pro nastavení automatického číslování a některých dalších vlastností obou typů poznámek lze v ODF použít element <text:notes-configuration> vnořený v elementu <office:styles>. Vlastnosti čáry oddělující poznámky od zbytku textu pak lze zadat elementem <style:footnote-sep> vnořeným v elementu <style:page-layout-properties>.

Pro „plovoucí“ objekty, tj. objekty, které ostatní objekty „obtékají“, lze použít element <draw:frame>, o kterém již byla řeč v kapitole 3.4.6 – „Obrázkové elementy“. Nás zde bude zajímat zejména možnost vnoření elementu <draw:text-box>, jenž může obsahovat všechny elementy, které se smí normálně vyskytovat v obsahu textového dokumentu.

Pozici plovoucího objektu vzhledem k ostatním objektům lze přitom ovlivnit na připojeném stylu pomocí atributů style:horizontal-pos a style:horizontal-rel pro horizontální a pomocí atributů style:vertical-pos a style:vertical-rel pro vertikální umístění. To, z které strany bude okolní text plovoucí objekt „obtékat“, určuje atribut style:wrap, který má tedy přibližně opačný význam než atribut float ve formátovacích objektech nebo CSS.

Do této skupiny elementů lze pro účely této práce zařadit elementy <text:a>, <text:page-number>, <text:page-count>, <text:bookmark> a <text:bookmark-ref>.

Element <text:a> reprezentuje hypertextový odkaz a používá se obdobně jako HTML element <a>. Atribut xlink:href obsahuje absolutní nebo relativní URL cíle odkazu. Další atributy office:name, office:title a office:target-frame-name slouží podobnému účelu jako jejich protějšky name, title a target v HTML.

Element <text:page-number> slouží k vložení aktuálního čísla stránky, případně lze vložit i relativní číslo stránky vzhledem k aktuální stránce.

Element <text:page-count> slouží k vložení celkového počtu stránek dokumentu.

Prázdným elementem <text:bookmark> a jeho atributem text:name lze definovat cíl odkazu. Odkaz na definovaný cíl se pak vloží do dokumentu pomocí elementu <text:bookmark-ref> a jeho atributem text:ref-name. Atributem text:reference-format (možné hodnoty page, chapter, direction a text) lze navíc určit, jaký text se objeví na místě odkazu.

Dalším elementem, který lze také považovat za dynamický, je element <text:chapter>, který lze použít pro „živý“ text v záhlaví nebo zápatí stránky. Na jeho místě se v závislosti na hodnotě atributu text:display zobrazí číslo, název nebo číslo i název aktuální kapitoly. Kapitola začíná nadpisem (tj. elementem <text:h>) určité úrovně a končí nadpisem další kapitoly. Za aktuální kapitolu se přitom považuje kapitola, která jako první končí, nebo která jako první začíná na dané stránce (vyhodnocováno v uvedeném pořadí).

Mezi ostatní elementy, které zde stojí za povšimnutí, lze zařadit element <text:tab>. Ten reprezentuje znak tabulátoru, jenž má za následek posunutí a zarovnání následujícího textu k další „zarážce“ definované pro daný odstavec. Jednotlivé zarážky se definují v rámci stylu odstavce vnořeným elementem <style:tab-stop>, který má tyto atributy:

Pro FO element <fo:wrapper> nesoucím vlastnosti, které zdědí jeho potomci, neexistuje v ODF žádná obdoba. Při konverzi tak tento element nebude převeden na žádný ODF element, přičemž ale vnořené elementy musí být zpracovány tak, jako by na nich byly uvedeny dané zděděné vlastnosti. Navíc v případě, že nějaký text (zde chápán jako řetězec znaků) je přímým potomkem <fo:wrapper> elementu, je potřeba tento text vnořit do <text:span> elementu se stylem obsahujícím převedené vlastnosti <fo:wrapper> elementu.

V XSL FO jsou pro uvedení toho, jak mají elementy „držet pohromadě“ (anglicky „keep together“), k dispozici atributy keep-with-next, keep-with-previous a keep-together. Navíc k nim existují tzv. komponentní atributy, jejichž název se skládá vždy z názvu „hlavního“ atributu následovaného řetězcem „.within-page“, „.within-column“ nebo „.within-line“ (tj. např. atribut keep-with-next.within-page). Přípustné hodnoty všech uvedených atributů jsou always, auto, případně číslo udávající „sílu soudržnosti“ elementů.

Naproti tomu v ODF je možností, jak specifikovat soudržnost elementů, logicky o dost méně. Při konverzi je potřeba vzít v úvahu tyto rozdíly:

V XSL FO lze atributem white-space (a dalšími atributy, za něž je vlastně white-space „zkratkový“ atribut) určit, jak se má přistupovat k tzv. „bílým znakům“ v textu. Bílým znakem přitom může být mezera, tabulátor nebo znak konce řádku.

V ODF žádný takový atribut ani jeho obdoba není. Místo toho formát definuje pro každý z bílých znaků speciální element, jenž lze použít na místě, na kterém chceme, aby byl daný znak přítomen (a zobrazen). Těmito elementy jsou:

Elementy <text:s> a <text:tab> navíc umožňují atributem text:c zadat počet opakování daného znaku (defaultně 1).

V ODF je možné zadat barvu pouze jejím nezkráceným hexadecimálním kódem, tj. např. „#0000ff“ pro modrou barvu. Implementace konverze si tedy musí poradit s převodem ze všech těchto způsobů zápisu barev, které jsou přípustné ve formátovacích objektech:

Formát XSL FO (stejně jako CSS) umožňuje v atributu font-family uvést více názvů fontů oddělených čárkou s tím, že aplikace zobrazující dokument by měla použít první z uvedených fontů, který je k dispozici. V ODF lze naproti tomu ve stejném atributu zadat pouze název jednoho fontu.

V ODF dokumentu lze použít atribut style:join-border, který sice není součástí ODF specifikace (minimálně do verze 1.1), ale je používán např. editorem OpenOffice Writer. Tento atribut, pokud je nastaven na hodnotu true (v editoru OpenOffice Writer výchozí), způsobí, že pokud po sobě následující objekty (např. odstavce) mají nastaveny stejná ohraničení, pak tato ohraničení se stanou jedním společným ohraničením těchto objektů. Takto lze tedy mít jedno souvislé ohraničení okolo více po sobě jdoucích objektů.

Umístění vytvořených stylů do souborů včetně jejich návaznosti na XSLT procesory a aplikace, které je mohou využívat, ilustruje následující obrázek. Z obrázku je patrné, že kromě stylových souborů (s příponou „xsl“), byly pro část transformace obrázků do ODF vytvořeny také odpovídající rozšiřující funkce v jazyku Java a stejné funkce též v jazyku PHP. Důvodem vytvoření funkcí právě v těchto programovacích jazycích je možnost spuštění vytvořených stylů procesorem Xalan-Java nebo knihovnou libxslt obsaženou v jazyku PHP od verze 5.

Obrázek 5.1. Struktura aplikace „FO2ODF Converter“ – vytvořené styly a jejich návaznost na XSLT procesory a aplikace

Ukázková aplikace umožňuje konverzi FO dokumentu jak do jednoho XML souboru ve formátu ODF, tak do ODF archivu. V obou případech je přitom konverze až na menší rozdíly ve výsledné struktuře souborů stejná. Pro každou z alternativ byl proto vytvořen jeden stylový soubor, který importuje společnou část stylů pro konverzi (soubor fo2odf.xsl).

V prvním případě (soubor fo2odf-one_xml.xsl) šablona pro kořenový element generuje element <office:document>, zatímco v druhém případě (soubor fo2odf-archiv.xsl) je vygenerováno několik souborů (styles.xml s kořenovým elementem <office:document-styles>, content.xml s kořenovým elementem <office:document-content> a další), které tvoří obsah výsledného ODF archivu.

Hlavní šablonou, ve které se odehrává většina procesu konverze a která je v obou případech volána, je šablona s názvem document-content-part-with-styles definovaná v souboru content.xsl. Zde jsou postupně v jednotlivých fázích (za pomoci EXSLT funkce node-set()) provedeny přibližně tyto kroky:

Po fázi „expanze“ zkratkových vlastností následuje spočítání hodnot vlastností. Jedná se především o vyhodnocení výrazů obsahujících matematické operátory a speciální FO funkce. Původní hodnoty atributů jsou přitom nahrazeny spočítanými hodnotami. Z důvodu usnadnění výpočtu i dalšího zpracování dokumentu jsou v rámci tohoto procesu také hodnoty všech „délkových“ atributů převedeny na společnou jednotku, a tou jsou body (tj. číslo bezprostředně následované řetězcem pt).

Aby uvedené vyhodnocení bylo možné provést v XSLT, je v šablonách pro zpracování atributů použito rozšiřující EXSLT funkce evaluate(). Ta dokáže předaný řetězec vyhodnotit, jako kdyby se jednalo o XPath výraz. Aby byl této funkci opravdu předán validní XPath výraz a výsledek vyhodnocení byl použitelný, je předtím hodnota zdrojového atributu upravena následujícím způsobem:

ODF stylový element <style:style> je během transformace vygenerován vždy ještě před ODF elementem, který se na něj odkazuje, zpravidla hlavně na základě atributů zpracovávaného formátovacího objektu. Vygenerované stylové elementy jsou v následující fázi přesunuty do elementu <style:automatic-styles>, aby byl vygenerován validní dokument. Název každého stylu musí být unikátní, a proto je pro obdržení unikátního názvu využita standardní XSLT funkce generate-id(), jíž je jako parametr předán aktuálně konvertovaný FO element.

Jak již bylo dříve uvedeno, pro menší velikost výsledného ODF souboru je vhodné vygenerované ODF styly „komprimovat“, a to buď již v průběhu transformace, nebo na jejím konci. Pro XSLT implementaci připadá v úvahu v podstatě jen druhá varianta. Nahrazení vygenerovaných stylů jejich „zkomprimovanou verzí“ probíhá přibližně následovně:

Pro každý element <fo:page-sequence> je vygenerován ODF element <style:master-page> odkazující se na ODF element <style:page-layout> vzniklý konverzí elementu <fo:simple-page-master>. Odpovídající <fo:simple-page-master> element je přitom dohledán na základě hodnoty atributu master-reference daného <fo:page-sequence> elementu.

Pokud žádný takový element <fo:simple-page-master> není nalezen, je hledán element <fo:page-sequence-master> se stejným jménem. Jelikož, jak již víme, následné vyhledání správného <fo:simple-page-master> elementu na základě aktuální stránky není snadné, je pro jednoduchost vybrán první <fo:simple-page-master>, na který je v rámci daného <fo:page-sequence-master> elementu odkazováno.

V šabloně pro vygenerování <style:master-page> elementu jsou do něj vnořeny elementy <style:header> a <style:footer>, každý s výsledkem konverze aplikované na obsah elementů <fo:static-content>. Pro element <style:header> přitom musí mít element <fo:static-content> atribut flow-name s hodnotou xsl-region-before, pro element <style:footer> pak s hodnotou xsl-region-after. Taková implementace není sice přesná, nicméně pro většinu FO dokumentů by měla být dostačující.

Aby se od ODF elementu, který je vygenerován jako první element vzniklý z transformace obsahu (tj. elementu <fo:flow>) daného <fo:page-sequence> elementu, aplikoval vygenerovaný <style:master-page>, je ve fázi „dodatečné úpravy výsledků transformace“ stylový element <style:style>, který jako první následuje za elementem <style:master-page>, upraven tak, že je mu přidán atribut style:master-page-name odkazující na příslušný <style:master-page> element.

Jelikož elementy <fo:block> mohou obsahovat jak text odstavce, tak další blokové elementy, není převod do ODF jednoduchý. Ve fázi „úprava vstupního dokumentu“ je proto struktura FO dokumentu upravena tak, že každý element <fo:block> obsahuje buď pouze blokové elementy, nebo pouze text odstavce (včetně inline elementů). Do <fo:block> elementů obsahujících smíšený obsah jsou tedy vloženy „umělé“ <fo:block> elementy pro každý souvislý text tvořící ve výsledku odstavec. To umožňuje snadnější generování ODF odstavcových elementů <text:p> ve fázi „samotné transformace do ODF“.

Všechny <fo:block> elementy, kromě těch na nejvyšší úrovni, jsou navíc opatřeny logickými atributy temp-is-first a temp-is-last určujícími, zda je daný blok prvním nebo posledním blokem vnořeným v rodičovském bloku. Ve fázi „samotné transformace do ODF“ pak lze snadněji převzít vlastnosti nadřazených blokových elementů. Tyto vlastnosti jsou přitom pouze jednoduše zkopírovány, správně by nicméně hodnoty udávající např. mezeru mezi bloky, měly být sčítány.

Jak již víme, převod seznamů do formátu ODF lze s různým stupněm úspěšnosti uskutečnit asi dvěma různými přístupy. Pro ukázkovou aplikaci jsme zvolili nejspíše ten jednodušší, a sice převod seznamu na tabulku o dvou sloupcích.

Už ve fázi přípravy dokumentu pro samotnou konverzi jsou tak všechny <fo:list-block> elementy nahrazeny elementem <fo:table>. Pro každý element <fo:list-item> je pak vygenerován element <fo:table-row> se dvěma vnořenými <fo:table-cell> elementy. První z nich nahrazuje element <fo:list-item-label> a druhý element <fo:list-item-body>. Pro snadnost a rychlost implementace jsou přitom všechny atributy <fo:list-block> a <fo:list-item> elementů jednoduše zkopírovány na jejich tabulkové protějšky.

Jedinou složitější konstrukcí a zároveň v některých případech i „kamenem úrazu“ je zde zjištění šířky vytvořené tabulky a jejích sloupců. Šířka tabulky je spočítána jako rozdíl mezi atributem page-width elementu <fo:simple-page-master> efektivního pro aktuální <fo:page-sequence> element a součtem jeho atributů margin-left a margin-right a atributů padding-left, padding-right, border-left-width a border-right-width nalezených na vnořeném <fo:region-body> elementu. Od šířky je navíc odečtena hodnota atributu margin-left, pokud je na seznamu uvedena.

Uvedený výpočet by šlo ještě zpřesnit, např. použitím odpovídajícího <fo:region-*> elementu na základě toho, jestli je zpracovávaný seznam potomkem <fo:flow>, nebo některého <fo:static-content> elementu.

Ve fázi samotné transformace dokumentu do ODF je pak tabulka, která nahradila daný seznam, zpracována jako jakákoli jiná FO tabulka.

Šablony pro tabulkové elementy zpravidla jednoduše nahrazují jeden FO element za analogický ODF element. Šablony pro elementy <fo:table-and-caption> a <fo:table-caption>, pro které v ODF není žádná obdoba, pak pouze zavolají šablony na své potomky.

Požadavek ODF na přítomnost elementu <table:table-column> pro všechny sloupce tabulky je přitom implementován tak, že po převodu <fo:table-column> elementů následuje ještě dovygenerování případných zbývajících <table:table-column> elementů. Pro jednoduchost je tento element vytvořen pro každou buňku prvního řádku tabulky, jejíž pozice v řádku je větší než součet hodnot atributů number-columns-repeated na elementech <fo:table-column> vstupní tabulky.

Co se sloupcového překrývání buněk týče, tak v šabloně pro buňku je za odpovídajícím <table:table-cell> elementem vygenerováno právě ("number-columns-spanned" - 1) elementů <table:covered-table-cell>. Na implementaci složitější řádkové překrývání buněk specifikované atributem number-rows-spanned je vyřešeno rekurzivním spočítáním míst, na které je nutné vložit <table:covered-table-cell> element v aktuálně zpracovávaném řádku.

Šablona pro inline element <fo:inline> je jedna z těch snadných. Vygeneruje element <text:span> spolu se stylem nesoucím výsledek konverze atributů daného <fo:inline> elementu. Obsah elementu <text:span> je pak výsledkem aplikace šablon na potomky <fo:inline> elementu. Jelikož při konverzi několika dalších inline elementů (viz dále) je také potřeba podobným způsobem vygenerovat odpovídající <text:span> element, používají tyto šablony pojmenovanou šablonu generate-odf-text-span vytvořenou právě za tímto účelem.

Uskutečnit plný převod elementu <fo:leader>, představujícího vodící čáru, do ODF je, jak již už bylo zmíněno, relativně složité. V ukázkových stylech je vybrán převod elementu na odstavcové tabulátory, který navíc předpokládá pouze jeden výskyt <fo:leader> elementu v jednom odstavci (což bývá obvyklý případ). První vytvořená šablona se aplikuje na samotný <fo:leader> element a vygeneruje prázdný ODF element <text:tab> obalený elementem <text:span> pomocí pojmenované šablony generate-odf-text-span.

Druhá šablona, která se účastní převodu vodící čáry, je šablona pro <fo:block>, která při generování stylového elementu pro výsledný <text:p> element vloží do tohoto stylu element <style:tab-stops> s jedním <style:tab-stop> elementem odvozeným z vlastností dané vodící čáry a vlastnosti text-align-last daného odstavce. Pozice tabulátoru je přitom určena buď použitím nějaké „rozumné“ konstantní hodnoty, nebo využitím rozšiřujícího atributu tab-position, pokud je přítomen (viz kapitola srovnávající oba formáty).

Pro převod obrázků jsme použili přístup, kdy data obrázku jsou přímo vložena do výsledného XML souboru jako řetězec v kódování BASE64. Jelikož jazyk XSLT nenabízí žádné funkce pro čtení ani jinou manipulaci s obrázky, byly pro tento účel vytvořeny rozšiřující funkce v jazyku Java pro procesor Xalan-Java a obdobné funkce v jazyku PHP pro webové rozhraní konvertoru. Konkrétně se jedná o funkci pro zjištění rozměrů obrázku a o funkci pro získání dat obrázku v kódování BASE64.

Zavolání připravených funkcí z XSLT je komplikováno jedinou věcí, a tou je skutečnost, že v případě relativního URL obrázku je pro úspěšné načtení obrázku potřeba z tohoto relativního URL získat URL absolutní. URL obrázku přitom může být relativní vzhledem k adresáři, ve kterém je umístěn zpracovávaný dokument, nebo vzhledem k hodnotě atributu xml:base uvedeném na obrázkovém elementu nebo na některém z jeho předků.

Vytvořené XSLT styly si částečně dokáží poradit pouze s prvně uvedeným případem. Při použití PHP je umístění zdrojového dokumentu známo již v samotném PHP skriptu volajícím XSLT transformaci a v případě spuštění transformace procesorem Xalan-Java je hledáno umístění zdrojového dokumentu v rozšiřujícím atributu xml:base, pokud je uveden na elementu <fo:root>. Nabízí se též předání cesty k adresáři zdrojového dokumentu XSLT parametrem. V případě použití dávkových souborů lze adresář zjistit a předat dokonce automaticky. Toto však není v ukázkové aplikaci implementováno.

A jak probíhá samotná konverze obrázků? Šablona aplikovaná na element <fo:external-graphic> (element <fo:instream-foreign-object> v ukázkové aplikaci neimplementován) se nejprve pokusí zjistit rozměry obrázku. V případě úspěchu se pokusí načíst obsah obrázku a pokračuje spočítáním výsledných rozměrů obrázku a rozměrů plochy vyhrazené pro obrázek na základě atributů obrázkového elementu a zjištěných skutečných rozměrů obrázku. Následuje příprava hodnot ODF atributů (zejména svg:width, svg:height a fo:clip) na základě zjištěných rozměrů a vygenerování odpovídajícího <draw:frame> elementu s vnořeným obrázkem a přidruženého stylového elementu.

Šablona pro element <fo:float> dělá víceméně přesně to, co bylo popsáno v porovnání obou formátů. To znamená, že odpovídající element <draw:frame> je vygenerován pouze v případě, že hodnota atributu float se nerovná none nebo before. Jinak jsou pouze zavolány šablony na potomky daného <fo:float> elementu.

Požadavek ODF na vnoření vygenerovaného <draw:frame> elementu v odstavci, tj. <text:p> elementu, je implementován ve fázi „dodatečná úprava výsledků transformace“: pokud za <draw:frame> elementem následuje odstavec, je šablonou pro <draw:frame> element vynechán a při zavolání šablony pro daný odstavec zkopírován na začátek odstavce.

Co se týče převodu atributu clear na ODF atribut style:number-wrapped-paragraphs, tak ten není z důvodu větší složitosti implementován.

Šablona pro element <fo:footnote> je opět jedna z těch jednodušších. Je v ní vygenerován element <text:span> jako výsledek konverze vnořeného <fo:inline> elementu následovaný elementem <text:note>, který obsahuje element <text:note-citation> s prázdným textem a dále element <text:note-body> s výsledkem konverze obsahu odpovídajícího <fo:footnote-body> elementu.

Šablony pro dynamické elementy jsou zpravidla velmi krátké a vycházejí přímo z tabulky 4.1 – „Dynamické elementy – porovnání zápisu“ – pro element <fo:page-number> je vygenerován element <text:page-number>, pro <text:page-number-citation> element <text:bookmark-ref> a pro <fo:basic-link> element <text:a>. Pomocí pojmenované šablony generate-odf-text-span (viz výše) je zároveň vytvořen obalující element <text:span> jako „nosič“ formátovacích vlastností, pokud jsou na zdrojovém elementu nějaké uvedeny.

Pro každý formátovací objekt, který má nastaven atribut id, je ještě před dalším zpracováním objektu vygenerován ODF element <text:bookmark> s atributem text:name s hodnotou atributu id. Aby vznikl validní ODF dokument, je pak ve fázi „dodatečná úprava výsledků transformace“ provedeno přesunutí každého <text:bookmark> elementu do nejbližšího následujícího odstavce, pokud ještě v žádném není, a to obdobným způsobem, který byl uveden u popisu šablon pro plovoucí objekty.

V kancelářském balíku OpenOffice lze pro otevření souboru v libovolném XML formátu přímo v editoru použít tzv. XML filtry. XML filtr specifikuje, pro jaký typ dokumentů bude použit a jaký XSLT styl bude použit pro import dokumentu, tj. pro otevření dokumentu přímo v editoru. Případně lze ve filtru nastavit i (nebo pouze) styl pro export dokumentu do daného formátu. OpenOffice používá pro provedení konverze XSLT procesor Xalan-Java (zkráceně též Xalan-J), který je součástí standardní instalace OpenOffice. Procesor je napsaný v jazyku Java, a pro svůj běh proto vyžaduje běhové prostředí JDK nebo JRE verze 1.3, 1.4 nebo 1.5.^[8]

Zde je postup vytvoření XML filtru pro FO dokumenty:

Uvedený postup byl úspěšně odzkoušen v OpenOffice verze 2.2 a 2.3. Otevírání FO dokumentů tímto způsobem může být užitečné, nicméně má to tu nevýhodu, že OpenOffice neposkytuje žádné jednoduché prostředky jak nastavit parametry konverze ani přístup k chybovým a dalším hlášením vzniklým během XSLT transformace. Zmíněné nedostatky snad budou odstraněny v budoucích verzích tohoto kancelářského balíku.

Součástí ukázkové aplikace jsou PHP skripty, které tvoří jednoduché webové rozhraní pro spouštění konverze nad FO dokumenty z internetového prohlížeče. Toto rozhraní umožňuje pomocí formuláře nastavit, jestli má být výsledkem konverze ODF archiv nebo jeden ODF XML soubor, jestli se mají zobrazovat jen XSLT zprávy od určité úrovně a další. Skripty přitom využívají pro přístup k programovému rozhraní XSLT procesoru PHP třídu XSLTProcessor. Konkrétní ukázka této části PHP kódu je uvedena v příloze C – „PHP kód ukázkové aplikace“.

Pro instalaci stačí PHP skripty a XSLT styly zkopírovat do adresáře na webovém serveru (např. oblíbený open source server Apache), na kterém je nainstalováno PHP alespoň verze 5.1 obsahující knihovnu libxslt verze 1.1.0 nebo vyšší. Nastavení PHP skriptů lze přitom změnit ve skriptu serverSettings.inc.php. Následující obrázek ukazuje, jak vypadá popisované webové rozhraní v prohlížeči po úspěšném dokončení převodu FO dokumentu.

Obrázek 5.5. Webové rozhraní pro konverzi z FO do ODF

Nejrychlejším způsobem, jak lze konverzi FO dokumentu provést, je spuštění některého z vytvořených dávkových souborů z příkazové řádky operačního systému MS Windows (testováno pouze ve Windows XP).^[9]

Dávkové soubory volají XSLT procesor xsltproc (nadstavba pro příkazovou řádku nad knihovnou libxslt), nebo procesor Xalan-Java. Oba procesory jsou uloženy ve složce „lib“ ukázkové aplikace. Jediným krokem při instalaci je tak přidání cesty k adresáři dávkových souborů do systémové proměnné PATH. Pak už je možné spustit konverzi z jakéhokoli adresáře.

Pro zabalení vygenerovaných souborů do ODF archivu, což je vlastně soubor ve formátu ZIP, používají dávkové soubory open source program 7-zip. Dávkové soubory samozřejmě není v případě potřeby problém upravit, aby používaly jiný archivovací program (např. program „jar“ obsažený ve standardní distribuci JDK).

Poslední obrázek této kapitoly zobrazuje příkazovou řádku po úspěšném dokončení převodu FO dokumentu.

Obrázek 5.6. Konverze z FO do ODF z příkazové řádky